Po osmi sezonách v dresu SK Kladno, kde si zahrál i s výjimečným kanonýrem Františkem Klozem, se Ladislav Bošek objevil v Hradci Králové na podzim 1929. Na východ Čech ho přivedla změna zaměstnání. Dres Votroků poprvé oblékl 3. listopadu v utkání proti pražskému Meteoru VIII a svou hrou v útoku pomohl k přesvědčivé výhře 7:2. V ofenzivě bylo jeho místo, jako ryba ve vodě se cítil v soubojích – nastupoval nejčastěji jako spojka nebo střední forvard, jeho pracovitost čas od času trenér využil i v záloze.

V roce 1936 se Bošek podílel na jednom z největších meziválečných úspěchů hradeckého fotbalu – Votroci oslavili zisk titulu mistra divize českého venkova. Jenže v posledním utkání na půdě Slavie Karlovy Vary se bývalý Kladeňák zranil, a nemohl tak zasáhnout ani do jednoho duelu kvalifikace o postup do státní ligy. Ne že by ho to muselo dvakrát mrzet, Hradečtí v ní vyhořeli a výsledek 1:12 ze hřiště SK Baťa Zlín je strašil ze snů ještě dlouho.

Na hřiště se Bošek vrátil až po zpackané kvalifikaci, 6. září 1936 se podílel na výhře 2:1 nad Dvorem Králové. Hradecký dres pak oblékal ještě něco přes rok, rozloučil se s ním 24. října 1937 v utkání proti Explosii Semtín (2:2).

Další kapitolu fotbalové kariéry rozepsal Bošek o nějakých pětadvacet kilometrů dál na východ; v lednu 1938 přestoupil do Týniště nad Orlicí. Tam hned oslavil postup do I. A třídy a až do roku 1943 patřil k místním oporám. Navíc se jako veterán také podílel na výchově svých nástupců – trénoval dorostenecké družstvo. Po 2. světové válce se stal trenérem A týmu, z jeho lavičky odešel v roce 1948.