V roce 1922 dosáhl SK Hradec Králové svého největšího meziválečného úspěchu: stal se mistrem českého venkova a postoupil do finále mistrovství ČSF. To už si Jaroslav Bělohoubek nezahrál. Ještě v květnu byl na hřišti, když Votroci překvapili v přátelském utkání na Letné remízou 1:1 se Spartou, osmadvacetiletý útočník podle Osvěty lidu přihrál na vedoucí gól hostů, na podzim se ale rozhodl pověsit kopačky na hřebík.

V době, kdy byli fotbalisté amatéři, a pokud dostávali nějaké peníze, bylo to neoficiálně a bokem, totiž Bělohoubkovi mnohem víc vynášela výroba zvonů. V tom byl opravdový machr, o čemž svědčí množství zápisů z různých farních kronik nejen v okolí Hradce. Například v únoru 1921 dodal tři zvony na zakázku Církve československé v Holohlavech. Tamní farníci mezi sebou vybrali 12,5 kila mědi, 33 kila žluté mosazi, 22 kila zvonoviny, 4 kila cínu a 0,8 kila stříbra. Na výrobu tří zvonů o hmotnosti 133 kg, 27,33 kg a 20,6 kg pak ještě dopláceli 9967 korun. Největší zvon pak Holohlavští reklamovali a Bělohoubek jim peníze vrátil.

I přesto byl ve svém podnikání rozhodně úspěšný – zvonek dodal třeba na dubový sloupek v Krupíně, do kaple sv. Jiljí v Josefově, k němu vyrobil i pozlacený kříž za 2774 korun. Zvony a dekorace rozvážel po celé tehdejší republice, a tak byl dost na cestách. To mu ve fotbalové kariéře na jednu stranu překáželo, na druhou mu to poskytovalo příležitosti k dost nevšedním sportovním zážitkům.

V roce 1922 si Bělohoubek zahrál fotbal až na Podkarpatské Rusi, jako host MSE Mukačevo nastoupil k prestižnímu duelu proti silnému UAC Užhorod. Pro tento zápas ho získal jeho někdejší spoluhráč z Hradce Jelen, který mu z obrany Mukačeva posílal do útoku jednu přihrávku za druhou, a tak „byl Bělohoubek stále v akci,“ jak se píše ve vzpomínkovém článku ve Svobodném slově v říjnu 1945. V dresu soupeře nastoupilo několik maďarských legionářů a podle popisu utkání to bylo na hřišti znát. „Tenkrát se hrálo v maďarských mužstvech ‘od podlahy’ a Bělohoubek se nejdříve divil, ale potom se důkladně přizpůsobil hře a soupeř jen potom poctivě se vyhýbal, když se Bělohoubek řítil na branku,“ líčí Svobodné slovo. Maďarský brankář Užhorodu Korenyi pak na adresu východočeské dvojice po utkání prohlásil, že si v životě tolik nezachytal.

Hradci ještě v roce 1922 pomohl ke šňůře výher, během níž mužstvo nabralo dech k postupu do finále mistrovství ČSF, a pak se s fotbalem definitivně rozloučil. Zvony dostaly přednost.

JAROSLAV BĚLOHOUBEK

Narozen: 26. 7. 1894 v Kuklenách

Zemřel: 14. 8. 1954 v Hořicích

Post: útočník

V A týmu Hradce Králové: přibližně 1910–1922

Na týmové fotografii z roku 1922 sedí Jaroslav Bělohoubek úplně vpravo.