Psal se rok 1919. Svět se oklepával z dosud největšího válečného konfliktu, Československo prožívalo euforii ze vzniku nové republiky a na hradeckém hřišti za městskými jatkami (později známé jako hřiště U Nemocnice) pomalu rostla nová dřevěná ohrada. Tu původní rozebrali lidé za válečných let, aby měli čím topit. Zároveň se skládal nový tým. Některé hráče z toho původního sebrala válka, někteří se už po ní k fotbalu nevrátili.

Mezi těmi, kteří se měli stát novými tahouny Votroků, byl šikovný mladý útočník Jan Vlček. O tom, že se na něj Hradečtí můžou spolehnout hlavně při střílení gólů, bylo jasno brzy. Stačí se podívat na referát z vítězného derby s Pardubicemi (26. června 1919, 3:2) v Osvětě lidu: „V druhé půli Hradec prudce útočí a Vlček skvostnou ranou pod tyč vstřelí branku. Hradec vede 2:1, Pardubice nasazují, při čemž obrana Hradce si dobře vede, ale útok jeho jisté chance nevyužije. V závěru zápasu, v poslední minutě a téměř vteřině, střelec dne Vlček nezadržitelně umístí vítěznou branku za velikého jásotu, při kterém rozradostněné obecenstvo hráče obklopuje a gratuluje.“

Rozhodnout dvěma góly o výhře v derby, to udělalo z člověka hvězdu už tehdy. Ovšem Vlčkovi se dařilo i v „obyčejnějších“ zápasech: například v roce 1924 odehráli Hradečtí 49 utkání. Vlček nastoupil do pětačtyřiceti a nastřílel v nich 56 gólů.

S Hradcem se rozloučil na konci března 1925, kdy Votroci sehráli dva přátelské duely s SK Jugoslavija. A střelec zamával soutoku Labe s Orlicí ve svém stylu – ve dvou remízových kláních (4:4 a 1:1) se trefil dvakrát.

Z východních Čech zamířil Vlček do hlavního města. Ani ve službách Sparty Košíře však nezapomněl na to, odkud vzešel. V prosinci 1929 poslal svým někdejším kamarádům pohled ze zájezdu svého nového klubu do Afriky – s poděkováním a slovy, že právě Hradec ho přivedl do velkého fotbalu.

Předchozí díly:

VÁCLAV PETROVICKÝ

ALOIS MACHEK

JAROSLAV BĚLOHOUBEK

LADISLAV BOŠEK

JIŘÍ VOTAVA