Legendy První republiky: ANTONÍN MÁCHA

2. 2. 2021 | FC Hradec Králové

Jak by řekl profesor Hrbolek ve filmu Marečku, podejte mi pero, i soustružník ve Škodovce může být dlouholetou oporou zálohy SK Hradec Králové. Přesně to byl Antonín Mácha. Vyučil se soustružníkem, pracoval ve Škodových závodech, přitom ale nadevše miloval fotbal – a po šichtě tvořil hru Votroků.

Antonín Mácha se narodil 23. října 1894 na Pražském předměstí a na tamních pláccích také začínal kopat do míče. Do kuklenské Škodovky to neměl daleko, a tak mu místo soustružníka v tamní fabrice přišlo vhod a vydržel na něm dlouhé roky. Fotbal miloval – a když se v dorosteneckém věku dostal do SK Hradec Králové, ukázal, že umí balon opracovávat s podobnou zručností, s jakou vyráběl kovové součástky.

Do mužstva dospělých se poprvé podíval v roce 1914 a nebyl to žádný nesmělý mladíček. Před vypuknutím 1. světové války odehráli Votroci jedenadvacet zápasů, Mácha nastoupil do dvaceti. Začínal v obraně, kde byl vždy tím šikovnějším s míčem. A tak není divu, že když se před koncem válečného konfliktu začala rýsovat pravidelná východočeská soutěž, přesunul se v nově tvořeném mužstvu do zálohy.

Ve středu pole se okamžitě stal oporou. Ukazoval přehled ve hře, schopnost tvořit hru, většina akcí šla přes něj. Přesnými pasy zásoboval kanonýry Petrovického, Slezáka, Vlčka a Valentu. Ve dvacátých letech se stal neodmyslitelnou postavou klubu, záložní řada ve složení Koza – Mácha – Hušák nedala spát leckterému soupeři. Sehraná byla možná i proto, že Mácha s Hušákem byli švagři. Pražák Koza, který přišel z Viktorie Žižkov, je doplňoval velmi zdatně.

V roce 1922 byl Mácha pochopitelně jednou z ústředních postav Votroků při jejich největším meziválečném úspěchu – vítězství v Divizi českého venkova a postupu do finále mistrovství ČSR proti Spartě. Jeho výkony nezůstaly bez povšimnutí ani za hranicemi, v polovině dvacátých let dostal nabídku na angažmá v Rapidu Vídeň. Soustruh ve Škodovce a hřiště na břehu Orlice však neopustil.

Chytrý záložník odehrál ještě celou sezonu 1928, na konci roku, na výroční schůzi klubu, dostal spolu s Hušákem a Slezákem čestnou plaketu za dlouholeté služby. Tím se s hráčskou kariérou začal pomalu loučit – rok 1929 se nesl ve znamení omlazování týmu, Mácha nastupoval spíš za rezervu a v prvním mužstvu spolehlivě zaskočil, když bylo potřeba. Zemřel už v sedmapadesáti letech, 11. prosince 1951.

Příjmení Mácha se v širším kádru A mužstva objevilo ještě i krátce před jeho smrtí – probojoval se do něj coby dorostenec jeho syn Oldřich, narozený v roce 1930.