Jak hodnotíte uplynulou sezonu?

Ani jako úspěšnou, ani jako neúspěšnou. Hodnotím ji jako prospěšnou, protože nám ukázala spoustu poznatků. Teď jsme samozřejmě smutní, že jsme v závěru ztratili třetí místo, které by zaručovalo účast v baráži o postup.

V létě jste složil nový realizační tým v čele se Zdenkem Frťalou. Jakou za ten rok odvedl práci?

Nemám jim co vytknout, získali jsme o tři body víc než loni. V létě byl obrovský pohyb v kádru, trenéři museli v podstatě poskládat nový tým, poznávali všechny hráče za pochodu, seznamovali se s prostředím, i pro ně to muselo být turbulentní období. Všichni jsou pracovití, mají odbornost, fotbalem žijí čtyřiadvacet hodin denně. Odvedli dobrou práci, nastavili si vysoko laťku, kterou budeme chtít všichni příští rok znovu překonat.

Výkony na podzim byly přesvědčivější než na jaře. Jaké pro to máte vysvětlení?

Výrazně jsme obměnili kádr a na podzim jsme předčili i svá vlastní očekávání. Mužstvo si poměrně rychle sedlo, předvádělo místy pohledný běhavý fotbal a přezimovalo na třetí, barážové příčce. Logicky přišly myšlenky na postup, nebo alespoň na účast v baráži. Na jaře už to ale herně z naší strany nebylo ono, byť jsme i to rozjeli skvěle. Pak jsme ale najednou ztratili jiskru, lehkost, nehráli agresivně, přestali jsme si vytvářet gólové příležitosti, nedávali góly ani z pokutových kopů… Ani jednou se nám nepodařilo zvítězit na hřištích soupeřů, remízové zápasy jsme nedokázali překlopit na naši stranu, herní projev začal být svázaný blízkostí úspěchu. Ukázalo se, že tým ještě není zralý.

V létě jsme neměli postup jako cíl. Vytvořili jsme si na sebe sami podzimními výsledky tlak?

Asi ano, byť jsem se to snažil brzdit. Měli jsme skvělý podzim, nepatrnou ztrátu na první místo a nechali jsme se i ze strany novinářů tlačit k tomu, že postup by měl být najednou prioritou. V zimní pauze jsem i v klubu slyšel stále jen slova „postup“ a „baráž“, v lednu jsme už řešili, ve kterém termínu se zápasy o postup v květnu hrají… Obecně tohle nemám rád – něco plánovat dopředu, ve fotbale to ani nejde, ukázaná platí. Ztratili jsme tím klid, sami jsme si na sebe tím vším vytvořili tlak, který jsme prostě neunesli. I tohle je však cenná zkušenost, mělo by nás to všechny posílit, abychom do příští sezony byli odolnější.

Změnily se během zimy a jara cíle? Jak moc jsme chtěli postoupit?

Nezměnily. Chtěli jsme hrát fotbal, který bude bavit náročné hradecké diváky, chtěli jsme v každém utkání vyhrát a udělat pro to maximum. Chtěli jsme samozřejmě udržet pozici po podzimu, uhrát barážové místo, poprat se o postup… Kluci v kabině to chtěli taky, všichni. Chtěli makat, hrabali, já jim v tomto směru nemůžu nic vytknout. Skoro v žádném utkání za celý rok jsme nebyli horším týmem, naopak. To, že nám chyběla někdy kvalita, zmiňovaná jiskra, těžko se nám na jaře dávaly góly, neměli jsme takovou sportovní formu, někdy nám i chybělo sportovní štěstí, potkalo nás zranění důležitých hráčů, to byl prostě náš reálný stav. Vždy proti vám stojí totiž soupeř, který chce také vyhrát.

Dá se říct něco, co nám chybělo oproti Budějovicím, Jihlavě a Brnu – kromě několika bodů?

Všechny tyhle týmy jsou před námi z hlediska budování týmu dál, mají navíc zkušené a rozdílové hráče, mají stadion. Budějovicím to trvalo čtyři roky, poskládaly tým kolem Kladrubského, Táborského, Grajciara, Ledeckého, dokázaly tak zvládat utkání, v nichž rozhoduje jeden gól. I díky té zkušenosti, kterou musíte nejdřív někde získat. Musíme jim pogratulovat, byli letos nejlepší a postupují zaslouženě. Nás by tahle sezona měla zocelit, naši mladí hráči snad získali zkušenosti, které v budoucnu zúročí, a já jsem přesvědčen, že v příští sezoně budeme i v tomto ohledu silnější.

Těší vás dobrá defenziva, nejlepší v soutěži?

Těší. Šestnáct udržených nul je určitě nadstandardní číslo. I tohle svědčí o tom, že současný tým má charakter, je poctivý do defenzivy a že máme na druhou ligu dva skvělé gólmany.

Na druhou stranu jsme dali málo gólů. Čím to bylo?

Tady nás tlačí bota, to víme. Po odchodu Honzy Pázlera jsme věděli, že můžeme mít s dáváním gólů problém. Bylo jasné, že ostatní ofenzivní hráči se o ně budou muset podělit, což do určité míry splnili. Problém byl, že stávající útočníci se k tomu nepřidali. Kropáček a Wesley, to prostě bylo málo, až v závěru sezony dostal šanci na hrotu Jakub Šípek, který ukázal, že může být příslibem do budoucna, že góly dávat umí.

Nejvíc tedy chyběl gólový útočník?

Samozřejmě že chyběl. Při pohledu na tabulku je jasně vidět, že 36 vstřelených gólů je ve srovnání s týmy nad námi málo. Na můj vkus jsme potřebovali moc šancí na to, abychom gól vstřelili, a o neproměněných penaltách nemá cenu ani mluvit. Naší snahou je logicky na tomto postu posílit. Přivést kvalitního útočníka je ale v našich podmínkách to nejtěžší a snaží se o to vlastně každý tým, gólového útočníka nemají ani leckteré prvoligové týmy.

Příležitosti v sezoně dostali mladíci. Jak jste spokojený s tím, jak se jich chopili?

Máme mladý tým, odchovanci letos dostali velkou příležitost, přitom přechod do dospělého fotbalu není jednoduchý. Jakub Martinec a Robert Jukl se v něm hned v prvním ročníku prosadili do A týmu, příslib ukázali i Daniel Finěk, Jakub Šípek nebo Dominik Soukeník. Filip Firbacher se na podzim ve Znojmě stal třetím nejmladším hráčem v novodobé historii klubu, který oblékl dres prvního mužstva. Je u nich vidět velký progres, ale pokud chtějí hrát v budoucnu velký fotbal, musejí tvrdě pracovat dál. I tohle ukazuje, že v Hradci se s mládeží pracuje dlouhodobě dobře, a je potřeba zmínit, že akademie nám dělala radost celou sezonu. O jejím dobrém fungování svědčí i počet Votroků, jejichž jména se objevují v nominacích reprezentačních celků, úspěchy v Ondrášovka Cupu nebo to, že A dorost do konce sezony bojuje o umístění mezi třemi nejlepšími. Juniorský tým si opět zajistil účast v mistrovské nadstavbě své soutěže a pro B tým Votroků vybojoval působení v ČFL.

Jak hodnotíte posily, které přišly v létě a v zimě – Djurdjević, Pokorný, Kopečný, Wesley, Kateřiňák, Leibl?

Všichni sem přišli z nějakého důvodu. Za přestupy si stojím, ukázali, že mají potenciál a charakter, a že to byla správná volba. Samozřejmě ani oni se nevyvarovali výkyvů ve výkonech, možná některým trošku déle trvala aklimatizace a sžívání se s týmem. Ale to jsou normální věci, všechno si musí vždycky sednout. Příští sezonu budou ještě lepší.

Co se bude dít v létě? Dají se očekávat velké změny v kádru, nebo půjde spíš o stabilizaci?

Nějaký pohyb v kádru určitě bude, vše má svůj vývoj, jsme zase o rok dále, některé věci dozrály. Nechceme ale dělat velké změny, přivádět podobné hráče, jaké máme tady v akademii.

Trenér Frťala několikrát zmínil, že chybí lídr. Je hlavním cílem přivést nějakého? Jak těžko se takový hráč hledá?

Tím směrem se samozřejmě také díváme a je to další téma na hlubší rozbor. Lídra a osobnost hledá dneska každý tým. Dřív se tyhle věci vůbec neřešily – když jsem sám hrál, ještě deset let zpátky, měl každý tým několik osobností, přirozených lídrů, kluků, kteří si vyříkali i nepříjemné věci. Sami na hřišti, bez trenéra a jelo se dál. Teď je jiná doba, systém produkuje „skleníkové děti“, které všechno mají – veškerý servis od rodičů, od klubu. Všude je vozíme, všechno jim zařizujeme, chybí jim samostatnost, větší odolnost, odhodlání jít přes závit, kousnout se, nekňourat. Chybí mi u nich emoce, touha něco dokázat. Pak je vypustíme do dospělého fotbalu a oni to nezvládají. Neříkám, že jsou takoví všichni, ale odolných typů ubývá.

V dorostu se objevují zajímaví hráči. Bude cílem klubu posouvat je do přípravy A týmu, aby dostali příležitost?

Určitě, Hradec je klub, který staví na vlastních odchovancích a produkuje dlouhodobě hráče, kteří hráli a hrají první ligu. V dorostu máme talentované kluky, kteří udělali velký posun. Víme o nich, zápasy naší devatenáctky mě letos strašně bavily, ale vše záleží jen na nich. Musejí dál pracovat, my je musíme dál utvářet a vybrušovat, oni nesmějí být netrpěliví, vše musí jít postupným vývojem. Někteří mají velkou šanci prosadit se do A týmu a my bychom byli sami proti sobě, kdybychom tohle nechtěli.

Jak moc hrozí odchody opor nebo talentů?

Je krátce po skončení soutěže, na stole není žádná konkrétní nabídka na našeho hráče, některým hráčům končí smlouvy, uvidíme, jak se vše bude vyvíjet, vše ukáže následující období.

Hned po sezoně skončili v A týmu Jiří Janoušek, Jakub Pokorný a Wesley Da Silva. Marek Plašil se přesune na místo hrajícího asistenta B týmu. Proč k tomu došlo?

Jakubovi Pokornému a Wesleymu skončilo hostování a dohodli jsme se, že s nimi pokračovat nebudeme. Jirkovi a Markovi jsme poděkovali za spoustu práce, kterou v áčku odvedli. Jirka byl v Hradci dlouho, všichni včetně něj jsme cítili, že potřebuje změnu. Jeho kariéra může ještě několik let pokračovat jinde. Pokud jde o Marka, jeho kariéra se blíží k závěru, věříme, že v nové pozici bude klubu prospěšný. Bude mít dost prostoru předávat své bohaté zkušenosti mladým klukům v béčku.

Jak velkou roli v celkovém vyznění sezony hraje stadion a další zdržení jeho rekonstrukce?

Tohle pro mě začíná být noční můra. Jsem tady krátce, rok a půl, ale pochopil jsem to rychle. Téma stadion, je evergreen, který rozděluje fanoušky, vytváří negativno, skepsi, že hradecký fotbal nemá cenu podporovat a vlastně vůbec dělat. Potkávám v Hradci lidi a někteří říkají: Děláte to dobře, ale kam byste se hrnuli, na ligu nemáte stadion. Jiní zase: Hrajete prdlajs, na tenhle fotbal vám současný stadion stačí. Takže to je pro mě někdy vážně schizofrenie, protože bez nového stadionu je strašně těžké cokoliv někam posouvat. Ale nikdo v klubu neuvadá – máme energii, pracujeme a skládáme to dál. A já chci i proto věřit tomu, že příští rok město se stavbou stadionu začne.

Utekl rok z tříletého horizontu, který jsme si stanovili pro vytvoření týmu schopného postupu a konkurence v první lize. Jsme teď v takové fázi, jakou jste na začátku čekal?

Nechci se stále upínat k nějakému horizontu. Opakuji, že úspěch ve fotbale nejde naplánovat, skládání a tvoření týmu je nekonečný proces. Všechno má svůj vývoj, hráči přicházejí, ty nejlepší nám může vzít ligový tým jako loni v létě Honzu Pázlera. Jsem od přírody maximalista, vytvářím si tím tlak sám na sebe a od všech v klubu vyžaduji stejný přístup. Mám rád výzvy a dělám v životě vše naplno, srdcem, neumím to jinak. Tuto sezonu srdce strašně chtělo postoupit, ale když se na to podívám rozumně, s nadhledem, realisticky, tak to prostě takto mělo být a fotbal je ve výsledku spravedlivý. Na postup jsme prostě letos nebyli připraveni.