Jak teď vypadá činnost ženského A týmu?

Jedeme individuální přípravu. Holkám posílám různé úkoly, plníme výzvy, podařilo se nám sehnat i nějaké poukázky, takže máme i výhry, aby to nebyla nuda. Přihlásili jsme se do virtuální ligy, na kterou potřebujeme pět videí...

Co je virtuální liga?

Daly ji dohromady ženské ze severní Moravy, souvisí to s projektem #holkytaky. Jsou tam různé disciplíny, které natáčíme na video a výsledky se započítávají do tabulky. I na tuhle akci ale dopadají omezení – jednou z disciplín měl být vytrvalostní běh, bohužel nemůžete za katastr obce. Uvidíme, co organizátoři vymyslí místo toho.

Jak často jste s hráčkami v kontaktu?

Máme skupinu na Messengeru a já jsem takový otrava, takže jsme v kontaktu denně. Vždycky jim něco napíšu. Videokonference holky moc nechtějí, protože ty, které dělají vysokou školu, jich už mají celkem dost.

Jak snášejí, že od začátku října nekoply do míče?

Špatně, to je jasné. Chybí jim skupina, kontakt při tréninku, při zápase. Tříapůlhodinová cesta do Ostravy a stejná zpátky, během níž proberou všechno možné. Je to pro ně strašně psychicky náročné. Mám doma dvě dcery na střední, škola jim zabere spoustu času. A holky, co studují vysokou, říkají, že to je od osmi do osmi. Chuť dělat něco dalšího se pak hledá těžko.

Neztrácejí motivaci? Nemáte strach, že je tak dlouhé období bez fotbalu do něj odradí?

Zatím nemám zprávy, že by někdo chtěl končit. Snažím se zaměstnat je výzvami a já jsem opravdu prudič. Videa a výsledky po nich vyžaduju, a když je nepošlou, chci omluvenku. Našly si brigády, i na nich tráví čas.

Jsou srdcařky? Dostáváte od nich výsledky poctivě?

Někdy je boj něco z nich vyrazit, ale srdcařky to určitě jsou. Některé hráčky tráví v FC Hradec Králové celou dosavadní kariéru. Parta, která tady teď funguje, má konečně nějaký smysl.

V přerušené sezoně druhé ligy bojujeme o postup. Jak zatím tu část hodnotíte?

U holek strašně záleží na hlavě. Pokud si ji nastaví na postup, můžeme o tom uvažovat. Po sestupu toho některé chtěly nechat, teď se znovu soustředí na to, že Hradec funguje. Jedinou porážku z šesti zápasů jsme měli na hřišti Baníku, kde jsme nebyli horší, ale rozhodly dvě naše chyby. Myslím, že druhou ligu výrazně ovlivňuje účast Sparty B, která si do procesu zapojuje všechny reprezentantky do sedmnácti nebo devatenácti let i hráčky z A týmu, které se potřebují rozehrát po zranění. Zcela upřímně – kvalita kádru sparťanského béčka patří do první ligy. Každopádně tvrdím, že pokud šanci na postup máme, budeme se o ni rvát. Přiznejme si otevřeně, že sledované tady jsou jen dvě ženské soutěže: první liga žen a první liga juniorek.

A jakou sílu teď má vaše současné družstvo?

Máme zkušené jádro a kolem něj bláznivé, neuzrálé mládí. Denisa Kadečková byla v reprezentacích, Eliška Kovaříková hrála za Spartu a reprezentace, Pavla Novotná byla v reprezentaci fotbalu i futsalu, Eva Chocholoušová hraje kromě fotbalu i florbal za IBK, Kája Hrbková byla v reprezentaci... Na ně se navazují mladé holky jako Zoja Sedláčková, která si také prošla reprezentačními výběry. Pokud budou všechny chápat, že na sobě musejí pracovat i ve volném čase, první ligy bych se nebál. Tři profesionální týmy – Sparta, Slavie a Slovácko – jsou jinde, ale zbytek je hratelný. Hodně koukám na videa, a kdyby se povedlo náš tým stabilizovat a trochu doplnit, byli bychom konkurenceschopní.

Věříte, že se současná sezona dohraje?

Osobně moc ne. Když se podíváte na první ligu žen, kde se sice hraje, ale je spousta zraněných... Podle mě se ani ta neměla spouštět.