V úvodním utkání prvního kola PMEZ proti Panathinaikosu Atény vyhráli Votroci 1:0 díky gólu Bedřicha Šonky. V Aténách ale před odvetou panovala velice optimistická nálada. Většina referátů z Hradce zdůrazňovala, že Panathinaikos prohrál nešťastně, náhodnou trefou v závěru. Že nerozhodný výsledek by byl spravedlivějším vyjádřením toho, co se odehrávalo na hřišti, a že doma může řecký mistr vyhrát rozdílem dvou nebo tří gólů.

V pátek 2. prosince se hradečtí hráči rozloučili s rodinami a přesunuli se do Prahy – už před sedmou hodinou byli na letišti v Ruzyni. Z technických důvodů byl let stroje TU-104 odložen o devadesát minut, potom přišla informace, že se snad nepoletí vůbec, ale nakonec vše dobře dopadlo a o půl jedenácté výprava nastupovala do letadla. Let proběhl v poklidu, přistání bylo hladké, venku 28 stupňů ve stínu. Z letiště se Votroci přesunuli do hotelu Akropolis Palace s nádherným výhledem. Následovala příprava na rozhodující utkání. Už půldruhé hodiny po příjezdu do hotelu pobíhali všichni hráči po trávníku stadionu Panathinaikos. Deset míčů, nácvik přihrávek a střelby, krátké sprinty...

V neděli za krásného slunečného počasí čekal výpravu výlet na Akropolis a prohlídka divů starořecké kultury. Skvělá průvodkyně zaujala vyprávěním, zodpověděla nepočítaně dotazů. Hradečáci jako očarovaní hleděli na město, modrou oblohu, průzračné moře. Aténami projeli k prvnímu novodobému olympijskému stadionu a všude budili pozornost a zájem místních. Večer je zástupci Panathinaikosu pozvali na recepci s programem do jedné z nejluxusnějších místních vináren. Byla pokročilá doba, program ještě nezačal, číšníci stále přinášeli na stoly množství jídla a řeckého vína. Byl to vlastně takový malý předzápas. Kabaret začal až po půlnoci, a tak hráči v pondělí vstávali až po deváté hodině. Ten den navštívili přístav Pireus a místní tabákovou továrnu.

Přišel poslední ostrý trénink. Mužstvo bylo v dobrém zdravotním stavu, každý se těšil na zápas. Trenér Zástěra probral s hráči taktiku, následovala rozcvička, nácvik přihrávek a hra na dvě brány. Na závěr si vzal kouč do práce brankáře Jindru. O tom, že chytal skvěle, svědčil potlesk novinářů a kluků v ochozech. Po jednom efektním zákroku však zůstal ležet, a když namáhavě vstal, bolestí zkřivil tvář. Spoluhráči ho odvedli do šaten, kde doktor Frič konstatoval vymknuté rameno. Všem bylo jasné, že opora v zápase nenastoupí. Večer pak Hradečtí strávili velmi příjemně na vyslanectví, kam byli pozváni také českoslovenští krajané.

Pěkný stadion Panathinaikos měl kapacitu 30 tisíc diváků, zájem o utkání byl trojnásobný. Ve středu 7. prosince k němu hráči Spartaku projížděli ulicemi plnými policistů a obrněných vozů. To nebyla opatření kvůli bezpečnosti hostů z Hradce, ale pozůstatky po nedávno skončené velké aténské stávce.

Hradec nastoupil v bílých dresech na hřiště jako první, hráče přivítal zdvořilý potlesk. Fotbalisté pozdravili diváky a do hlediště rozhodili rudé karafiáty. Domácí borce pochopitelně přivítal bouřlivý jásot.

Před vyprodaným stadionem a v atmosféře plné napětí zahájil ve tři hodiny odpoledne výborný italský rozhodčí Rigato zápas. Přihlížel řecký korunní princ Konstantin, členové vlády, mimořádný vyslanec ČSSR Novotný a členové diplomatického sboru. Mužstva nastoupila v těchto sestavách:

Hradec: Paulus – Štěrba, Hledík, Pičman – Runštuk, Michálek – Černý, Pokorný, Šonka, Zikán, Malík.

Panathinaikos: Voutsaras – Tzounakos, Linoxilakis, Andreou – Nempidis, Pitichontis – Theophanis, Papaemanouil, Domazos, Bernados, Panakis.

Spartak měl výkop a překvapil domácí útočnou hrou. Už v první minutě se do vyložené šance dostal Malík – brankář domácích minul Černého centr a před hradeckým útočníkem byla prázdná brána. Jeho prudká střela minula o vlásek břevno a Malík se chytil za hlavu. Jak stadion při nástupu burácel, teď mlčel jako hrob. Pátá minuta. Po pravé straně unikl Zikán, vyměnil si míč se Šonkou a Pokorným, ten našel nabíhajícího Runštuka. Jeho dělovka skončila na tyči. Bezmála půl hodiny Jako by na hřišti bylo jen mužstvo Spartaku Hradec: ve třinácté minutě po přihrávce Pokorného vystřelil Zikán, ale Voutsaras skvěle zachránil. Brankář domácích svůj tým vyloženě držel. Ve 28. minutě s námahou vyrazil Pokorného střelu na roh, krátce na to Hledík hlavou trefil břevno. Po dalších několika minutách Zikán obešel středního obránce, pak ale sám před brankářem zaváhal a obránce mu míč ukopl od nohy. Až do konce prvního poločasu neměl hradecký brankář Paulus mnoho práce.

O přestávce trenér Zástěra hráče pochválil, ale zároveň důrazně upozorňoval na dodržování taktiky i ve druhém poločase. Varování bylo na místě. Domácí nastoupili jako vyměnění, burácející hlediště je hnalo do útoku. Patnáct minut se na Paulusovu branku valila jedna zelenobílá vlna za druhou, brankář, který měl na svém kontě dosud pouhých šest mistrovských zápasů, se musel ohánět. A odolal. Byl k nepřekonání a vyřešil i ty nejošemetnější situace. Obraně vypomáhal Pokorný, na poslední čtvrthodinku se přesunul do obrany i Černý. Zoufalý nápor domácích s cílem vynutit si alespoň třetí zápas byl drtivý. V pokutovém území Spartaku bylo často až osmnáct hráčů, Paulus v závěru zlikvidoval minimálně pět vyložených šancí. Hradec vydržel, do konce utkání se skóre nezměnilo. Bezbranková remíza po jednogólové výhře z domácího duelu znamenala, že Spartak Hradec Králové jako první československé fotbalové mužstvo postoupil do čtvrtfinále nejslavnější evropské soutěže.

Hráči Panathinaikosu odešli bez pozdravu do kabiny, ještě dřív než oni zmizel ze stadionu i princ Konstantin, zdrcen neúspěchem domácích. Trenér Zástěra radostí plakal a všechny objímal. Po zápase přišel za Votroky i vyslanec Novotný, který měl velkou radost a vyjádřil své uznání za vzornou reprezentaci republiky.

Řecký tisk netajil své zklamání nad výsledkem zápasu, ale vysoko vyzdvihl výkony Pauluse a Pičmana, které označil za nejlepší na hřišti. Konstatoval, že zápas skončil zaslouženě bez branek, ale podle šancí hlavně v první půli mohl Spartak zvítězit 3:1. Večer po zápase se snesl na Atény prudký liják. Pršelo celou noc, ale ráno bylo opět slunečné, jen moře zůstalo rozbouřené.

Výprava Spartaku opustila řeckou metropoli ve čtvrtek 8. prosince. V deset hodin dopoledne odletěla letadlem společnosti Alitalia přes Řím do Milána. Tam ji přivítali zástupci fotbalové asociace se sdělením, že vstupní víza, která měla být do Milána zaslána, zatím nedorazila. „Hlavně, že jste tady vy,“ dodali omluvně a po občerstvení nabídli večerní projížďku městem. V devět večer vyrazili Votroci vlakem do Boloni. Večeřelo se v jídelním voze a snaha ušetřit vedla tak daleko, že padl návrh jednoho z hráčů místo vína pít minerálku. Při placení přišel šok, protože minerálka byla v jídelním voze dražší než víno a večeře byla drahá pro každého, ať jedl, nebo ne.

Druhý den po příjezdu věnovali Votroci prohlídce města, radnice a tréninku. Počasí nepřálo, pršelo a bylo dost chladno.

Přes sedm tisíc prokřehlých diváků se přišlo v neděli 11. prosince podívat na přípravné utkání FC Bologna s mistrem Československa. Přesně ve čtvrt na tři nastoupil na rozmoklou hrací plochu hostující Spartak Hradec Králové. Dlouho trvající potlesk a výkřiky pozdravů byly důkazem sympatií místních fanoušků. I domácí borce přivítal potlesk, pak přišly nezbytné pozdravy a výměna upomínkových předmětů. Pod vedením rozhodčího Francescona nastoupil Spartak v úplně stejném složení jako v Aténách: Paulus – Štěrba, Hledík, Pičman – Runštuk, Michálek – Černý, Pokorný, Šonka, Zikán, Malík.

Začátek zápasu patřil hostům, domácí brankář Santerelli musel krýt střely Zikána, Šonky a Pokorného. Ve 12. minutě ale přišla pro Hradec pohroma. Z celkem nevinně se rozvíjející akce Pascuttiho a Brazilce Vinicia se dostal k míči Campana a bez rozmyšlení ho levačkou poslal do sítě. Votroci měli v poli mírnou převahu, ale jejich akce končily zbytečnou kombinací na hranici pokutového území. „Střílet, střílet!“ domlouval hráčům trenér Zástěra o přestávce.

Fotbalisté si vzali jeho slova k srdci a druhý poločas zahájili náporem. V 56. minutě zachytil Malík přesnou přihrávku Hledíka a po krátkém sprintu jeho centr do branky umístil nabíhající Šonka. Ovšem radost z vyrovnání trvala jen sedm minut. V 63. minutě výborný Campana využil zaváhání hradecké obrany a dostal domácí opět do vedení. Spartak zpřesnil hru a v 78. minutě získal zásluhou Pokorného a Černého rohový kop. Hledík v mohutném výskoku přiklepl míč dobíhajícímu Zikánovi, který balon jen lehce tečoval patou a poslal ho do brány – vyrovnáno! Převaha Spartaku se po ještě vystupňovala a výsledkem byla v 80. minutě nádherná Michálkova střela. Pracovitý záložník v plném běhu napálil míč ze dvaceti metrů do Santarelliho sítě. Nápor hostů pokračoval až do konce zápasu, který skončil cennou výhrou Spartaku 3:2.

Podle vyjádření trenéra Zástěry i funkcionářů podal v tomto zápase Hradec nejlepší výkon v roce 1960. Právem si zasloužilo celé mužstvo uznání italského tisku i obecenstva.

V pondělí ráno, ještě za tmy, nastoupila výprava do autobusu, který ji odvezl na nádraží. Cesta rychlíkem do Milána trvala tři hodiny, pak se Hradečáci opět autobusem přesunuli na letiště, odkud nabrali směr Curych. Tam je čekalo oznámení, že letadlo do Prahy poletí až druhý den večer. Měli tedy opět dost času na prohlídku města. Všichni se už těšili domů, dočkali se až v brzkých ranních hodinách ve středu 14. prosince, kdy dorazili tradičně před hradecký hotel Avion.

Vřelým přivítáním od několika desítek fanoušků pak skončil nejúspěšnější rok hradeckého fotbalu.