Pro tebe začíná zimní soustředění dřív než pro ostatní, že ano?

Letos jsme v sobotu hráli zápas, v neděli měli kluci den volna, ale já jsem byl v práci. Musel jsem všechno sbalit. Dělám to tak, že už týden předem si sepisuju seznam věcí, které musíme brát s sebou, abych na nic nezapomněl. Tím samotným balením pak strávíš půl dne.

Jak často se ti stane, že na něco zapomeneš?

Na soustředění ani tak ne, ale nedávno, když jsme hráli v Plzni, jsem zapomněl vzít jeden z kufrů, kde mám různé pomůcky. Pak jsi sám mohl v autobuse vidět, že jsem z toho byl na mrtvici. Zaplaťpánbůh se nic nestalo.

Během samotného soustředění pak pracuješ od rána do večera. Je to pro tebe hodně náročné?

Tady je velká výhoda v tom, že jsme na jednom místě a kluci nikam nespěchají. Je pravda, že začínám pracovat v sedm ráno a končím v jedenáct večer, mám toho dost, ale pořád říkám, že je důležité, že je na to čas. Když má někdo nějaké bolístky, můžeme se jim věnovat každý den a celý den. Beru to jako takovou pracovní dovolenou. Když je trénink venku, jdu s klukama a užívám si hory.

Plníš i funkci kustoda, že? Staráš se o čaj, tréninkové oblečení...

Začínal jsem ještě ve staré době, kdy tohle byla zvyklost. Dnes v klubech kustodi obvykle jsou, Hradec ho fakticky nikdy neměl. Na stadionu jsou vynikající holky v prádelně, všechno mi připraví, kluci si u nich věci berou a já to ohlídám. Dřív jsem s hráči bojoval, postupem času se hodně věcí naučili sami. Jsem takový, že jim radši udělám sám servis na sto procent a nespoléhám na nikoho jiného.

Na soustředění hráči dostávají hodně do těla. Projeví se to na tom, jak často chodí na masáže?

Určitě chodí daleko víc. Letos to bylo specifické tím, že jsme kvůli koronavirovým opatřením nemohli využívat wellness. Masáží a tejpování bylo dost, ale jsem rád, že mi klub vytvořil dobré podmínky. Máme ultrazvuk, laser, to mi pomáhá. Sauna, voda, to při regeneraci strašně chybělo.

Čím to hráči nahrazovali?

Doba pokročila, i asistenti trenéra s klukama dělají pečlivě strečink před tréninkem, po tréninku, tím se tomu dá dost pomoct. Ale samozřejmě je pak masírování o to důležitější.

Masér obvykle bývá i vrba. Nadávali hráči na únavu?

No, dobití byli. Poznáš to na nich. Ale hlavně starší vědí, do čeho jdou, a že z toho budou žít tři čtvrtě roku. A myslím, že se na soustředění taky svým způsobem těšili. Tři týdny v kuse se ti točí Malšák – rodina – Malšák, do Špindlu z toho trochu vypadneš. V krásném prostředí hor vyčistili i hlavu a provětrali plíce.

Kdo chodil na masáže nejčastěji?

Samozřejmě starší kluci, ti mají přednost. Ale jak jsem říkal – tím, že bylo na soustředění dost času, dostalo se na všechny. Vždycky přišli, zeptali se, kdy mají přijít, tak jsem si mohl všechno rozvrhnout. Jak zpívají Kabáti, masér je jejich máma. Takže se snažím pro kluky udělat všechno, oni ti to pak vrátí různými srandičkami.

Ty si docela užíváš, že ano? Letos tě třeba hodili polonahého do sněhu...

Masér by měl být i šašek. Samozřejmě, někdy to bylo těžké. V Teplicích jsem se potkal s Pavlem Horváthem, u něj mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl na jeho srandičky. Tady je dobrá parta, s klukama je sranda a to mám rád.