Fotbalem žil Ladislav Škorpil odmalička. „Byl jsem kapitánem žáků hradecké Rudé hvězdy, měli jsme lepší tým než Spartak,“ vzpomíná s pýchou. Jako fanoušek ovšem nechyběl téměř na žádném domácím zápase Spartaku U Nemocnice. „Viděl jsem naživo první ligové utkání v roce 1956, Hradec porazil Slovan Bratislava a Macek dal tři góly. Byli jsme děti ulice, buď jsme hráli, nebo se chodili na fotbal dívat,“ vybavuje si.

Jako čerstvě patnáctiletý jinoch nemohl Škorpil pochopitelně chybět ani na zápase s Nitrou, ve kterém Votroci získali titul. „Ale z hlavy si už ani nepamatuju, kdo dal góly. S tím zápasem mám spojený neslušný vtip o tom, jak se dělí ženy. Říkal mi ho Vilda Padúch, se kterým jsem studoval – chytal tehdy za Nitru,“ usmívá se trenér, který má na rozdíl od utkání v živé paměti oslavný průvod fanoušků s hráči. „Připojil jsem se u hasičárny. Lidi nesli hráče k Avionu, naproti bydlel Hledík, ten se zastavil doma, a když vyšel na balkon, fanoušci ho vyvolávali.“

Na atmosféru, jaká byla 6. června 1960 na hřišti U Nemocnice, Škorpil rád vzpomíná dodnes. „Všechno se orientovalo na tenhle zápas. Máš doma Nitru a můžeš vyhrát titul, zájem byl logicky obrovský. Lidi seděli na plotě, na stromech, k občerstvení se dostali jen ti, kteří stáli hned u stánku vedle dřevěné tribuny,“ vypráví. „Každý byl rád aspoň za kousek prostoru, ze kterého viděl na hřiště. Vztah lidí k fotbalu tehdy byl ovlivněný tím, že viděli jeden zápas za čtrnáct dnů. Dnes můžete koukat na sto padesát fotbalů za týden,“ lehce přehání při srovnání se současností.

Coby patnáctiletý fanoušek už Škorpil vnímal i tým, který titul získal. Hlavním důvodem šokujícího úspěchu Votroků podle něj bylo to, že se hráčům až na výjimky vyhýbala zranění. „Podívejte se na zápasové vytížení – za celou sezonu byly jen malé zásahy do sestavy. A jak ten titul vyhráli? Třeba tak, že na Červené hviezdě Bratislava prohráli 2:20 na rohy, ale skóre bylo 1:0 pro Hradec. V Ostravě dal rozhodující gól Franta Malík, který chtěl na konci utkání zakopnout míč,“ usmívá se.

Pozdější trenér chodil jako náctiletý výrostek i na tréninky Spartaku – a všímal si hráčů i trenérů. „Ze Szedlacska měli srandu. Bylo mu sedmdesát, a když běhali podél Orlice, jezdil za nimi na kole. Zato Zástěra, bývalý hráč Sparty a Holičák, byl přirozená autorita. Mám v živé paměti jeden trénink na atletickém stadionu u Labe, dnešním Sokolu: Zástěra kopal balon na brankáře Jindru a celou dobu mu vykal – říkal mu pane Jindro,“ vybavuje si Škorpil.

V sobotu, v den svých 75. narozenin, tak může dlouholetý hradecký trenér slavit dvojnásob – jubileum vlastní i výročí úspěchu klubu, se kterým spojil většinu svého profesního života.