60 LET OD TITULU: Obrovský zážitek, vzpomíná fanoušek

3. 6. 2020   |   FC Hradec Králové
Hradeckému fotbalu je věrný celý život, dodnes navštěvuje téměř každý trénink A týmu. Odměnu JIŘÍ POSPÍŠIL dostal, už když mu bylo čtrnáct – byl u toho, když Spartak Hradec Králové získal jediný titul v historii. „Pamatuju si neskutečnou radost, když jsme dali první gól. Ale i potom jsme byli nervózní,“ vzpomíná na utkání se Slovanem Nitra, ve kterém se Votroci stali mistry ligy.

Co si pamatuješ ze dne, kdy Hradec získal titul?

Legrační je, že vím, že jsme dali čtyři góly, ale vůbec nevím, jestli jsme nějaký dostali. Před zápasem jsme se strašně báli, i když jsme věděli, že pak zbývá ještě jedno kolo. Bylo mi čtrnáct, na zápasy už jsem chodil sám. Možná s bráchou, kterému bylo osm. Šli jsme z Kuklen pěšky přes Lipky, stáli jsme za brankou u tenisových kurtů pod těmi hodinami, kde vždycky pán, co je obsluhoval, musel vystrčit ruku a posunout čas nebo vyměnit číslici skóre. Na tom zápase bylo plno, měli jsme co dělat, abychom měli kde stát. Byli jsme namačkaní na sebe. Vlastně nikdy jsem nebyl na staré hlavní tribuně, na ní i na protějším kopci u hasičů byla hlava na hlavě. Podél Orlice byl prkenný plot, zvenku měli o něj chlapi opřená kola, stáli na rámu a koukali přes plot.

Chodili jste na hřiště s velkým předstihem?

No právě! Chodili jsme hodně brzy. Když jsi přišel pět minut před výkopem, neviděl jsi nic. Lidi seděli i na topolech.

A co si pamatuješ ze samotného zápasu?

Tu neskutečnou radost, když jsme dali první gól. Pořád jsme ale byli nervózní. Měl jsem strach.

Když padl čtvrtý gól, začala prý mezi diváky hrát dechovka.

Jasně, škodovácká závodní. Chlapi byli schovaní, pak spustili. A když šel po zápase průvod městem, šli vpředu. Pamatuju si i transparenty – ZVÚ závod montáže zdraví mistra ligy. Byl to obrovský zážitek.

Šel jsi v průvodu městem?

Šel. Byl jsem ještě kluk, takže jsem žádného hráče nenesl, jen jsem se tam motal. Táta šel taky. Došli jsme k Avionu, tam se všichni hráči vysypali, jen Hledík se zastavil doma přes ulici. Snad šel pro manželku, to si nepamatuju. Vytvořili jsme dav pod jeho balkonem a volali jsme Ať žije Hledík. On stál na balkoně a kynul nám jako nějaký papaláš. (směje se)

Jak vzpomínáš na tým, který tehdy Hradec měl?

Nejvíc jsem se potkával s Malíkem, který dělal ve Škodovce. Zkoumal spektra materiálů. Já jsem tam dělal taky, když skončil s fotbalem, vídal jsem se s ním v práci obden. A než jsem praštil s fotbalem já, trénoval mě v Kuklenách. Tehdy jsem měl nejlepší kondici v životě. (směje se) Pak jsem se ale oženil a s aktivním fotbalem byl konec. Nestíhal jsem to se směnným provozem v práci. Taky jsem měl rád gólmany – Jindra chodil dělat do ČKD, měl ruce jako lopaty. A Paulus, ten byl zase takový jemný kliďas.

Byl největší hvězdou Jiří Hledík?

Jednoznačně. Od chvíle, kdy mu Sparta a ČSTV zařídily roční trest, jsem Spartu nenáviděl. Fandím jí jen v pohárech. To, že přišel do Hradce, byla obrovská událost. A když jsme s ním získali titul, bylo to obrovské zadostiučinění. Byli jsme na ně naštvaní – vždyť ho připravili o mistrovství světa!

S kým ses ještě potkával?

S panem Pokorným se potkávám dodnes. Bydlel v Kuklenách, občas jsme si s ním zahráli na dnešním hřišti Olympie. Teda, on hrál, my jsme kolem něj našlapovali opatrně, abychom ho nekopli. Hrozně o sebe dbal, každý den chodil běhat. Pak přiběhl na Olympii, půjčil si od nás balon a chodil s ním kolem dokola po čarách a žongloval. Hlavou, rameny, nohama. Byl to skvělý technik. Dodnes jsem moc rád pokaždé, když ho potkám.

A ostatní hráči?

Krejčímu se říkalo Bochník, byl duší a mozkem týmu. Měl na starosti rozehrávku. Pamatuju si ho pak i jako trenéra, byl to bezvadnej chlap. Pičman, blonďáček, taky skvělý člověk. Když skončil s fotbalem, měl vedle Čedoku prodejnu ovoce a zeleniny. Babička nás do toho obchodu brala s bráchou na nákup, protože když s sebou měla dvě děti, mohla koupit na příděl víc jablek. To ale bylo ještě dřív. (usmívá se) Měl jsem moc rád Jirku Černého. Byl motorová myš, něco jako teď Robert Jukl. Nevypustil souboj, ze hřiště odcházel jako opravdu černý – od škváry. Kdyby se na to všichni vykašlali, on by pořád hrál. Kvaček byl takový technik, uměl pěkně vystřelit z otočky. A gólů dával dost. V obraně byl zkušený Andrejsek, střídal Runštuk. To byl dříč, ne nějak výrazný, ale pracovitý.

Jaká byla atmosféra na zápasech?

Fandilo se jinak než dnes. Žádné chorály, vlastně se jen křičelo Do toho! Vedle tribuny stál podlouhlý stánek s občerstvením. Jednou jsem tam šel pro pití, soupeř kopl do balonu a trefil výdejní okénko. Míč skákal po pultě, lidi ho podali zpátky na hřiště, stálo se za zábradlím hned u čáry. Nějaký pán podával míč Reifovi, který tady hrál ještě před titulem. A říká mu: Člověče, smrdí to pivem. A on: No jo, je to z toho cítit. Takové příhody se tam děly. Někdy se křičelo na rozhodčího: Obávej se velice, hluboká je Orlice. (směje se) Několikrát tam museli přijet policajti a rozhodčího odtamtud po zápase odvézt. I pro lidi bylo složité dostat se odtamtud. Trvalo to.

Jaký fotbal tehdy mistrovský Spartak hrál?

Dobře jsme bránili. Díky Hledíkovi, Pičmanovi a Jindrovi. Hrálo se takovým systémem 3–2–5, to dnes mladým klukům nevysvětlíš. (usmívá se)

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Aktuální zprávy

Lvíčata hrála v Malšovické aréně před rekordní návštěvou

Aktuální zprávy

Votroci se vrací do Malšovické arény, v neděli přivítají Karvinou

Mládež - reportáž

Dorost složil Admiru 3:0. Hattrickem se blýskl Binar

×
Dnes v 16:30 | B tým
TJ Sokol Živanice
FC Hradec Králové B