Do přátelského utkání proti Kladnu nastoupila hned čtveřice mladých hráčů, která si v letošní sezóně pravidelně zapisuje starty za hradecký B-tým, přičemž hned pro tři z nich šlo o první start za A-tým. Byl mezi nimi také Alexandr Hronek, který ihned po nástupu na hřiště uspěl v silovém souboji s kladenským útočníkem a ofenzivu hostů trápil i po zbytek zápasu.
Alexi, proti Kladnu jsi poprvé nastoupil za A-tým Votroků. Jak jsi to prožíval?
Byl to skvělý pocit, jsem strašně rád za možnost zahrát si s áčkem. Musím říct, že je velký rozdíl mezi tím, když člověk hraje třetí ligu a najednou skočí do prvoligového kádru. Navíc když rovnou vstoupí do již rozjetého utkání.
Na začátku druhé půle jsi předvedl povedený obranný zákrok. Dodalo ti to sebevědomí do dalších minut?
Je pravda, že hned v úvodních minutách druhého poločasu jsem tam měl souboj u postranní čáry s útočníkem Kladna. Šlo o duel tělo na tělo, ze kterého jsem vyšel vítězně. Okamžitě jsem slyšel kluky z lavičky, jak mě začali burcovat. Bylo skvělé, že na mě takhle reagovali, jejich zpětná vazba mi moc pomohla.
Největší rozdíl byl v rychlosti
S čím jsi na hřiště vstupoval? Jak ti radili trenéři a spoluhráči?
Trenér mi říkal, abych hrál jednoduše, s chladnou hlavou a hlavně abych si to užil, ale zároveň abych to odmakal. A kluci mě podporovali v podstatě celou dobu. Věděli, že je to pro mě speciální utkání, takže jsem moc rád za to, jak mě mezi sebe přijali a jakou mi dávali podporu.
V čem byl pro tebe největší rozdíl oproti utkáním třetí ligy?
Soupeř byl rozhodně důraznější v porovnání s tím, na co jsem běžně zvyklý. Největší rozdíl je ale jednoznačně v rychlosti. Na práci s balónem má člověk mnohem méně času, takže musí daleko více předvídat, lépe číst hru a rozhodovat se rychleji než ve třetí lize.
Soustředil jsem se pouze na hru
Pomohlo ti, že na hřišti byli i další kluci z B-týmu?
Se Štěpánem Ponikelským, Martinem Halamou a Tomášem Fejglem pravidelně nastupujeme za rezervu. Myslím si, že vzájemně víme, co od sebe můžeme čekat, takže v tomto ohledu to pro nás na hřišti bylo o něco jednodušší. Byl jsem tedy rád, že jsem v té jedenáctce nebyl jediným nováčkem.
Jaké bylo zahrát si před prázdnými tribunami?
V momentě, kdy jsem vstoupil na hřiště, jsem to vůbec nevnímal. Od té chvíle jsem se soustředil pouze na hru a na svůj vlastní výkon. Pochopitelně bych byl rád, kdybych si někdy mohl zahrát na zaplněném stadionu, ale to si budu muset vybojovat.
Debutanti (zleva) Tomáš Fejgl, Martin Halama a Alexandr Hronek.
